Vyšlo 28. 3. 2024
Píši a vydávám knihy novel a
povídek o mezilidských vztazích.
V tomto blogu vychází
texty z těchto knih tak
krátké, že je přečtete dřív,
než vás někdo bude postrádat.
Kontakt na bloggera nasenoviny@vram.cz. Autorem všech textů je Vratislav Mlčoch. Chystaná kniha Pošta: babocka@vram.cz

Štafeta zla

Povídka o předávané zlobě z připravované knihy „Obrat u zdi nářků“

Text © Vratislav Mlčoch

(Pokračování z minulé Babočky)

* - 2 - *

citla jsem se v hotovém kruhu zla. Pohlavky, šťouchance, kopance, rány pěstí i holí, nadávky a vulgarity nejhoršího zrna se na mne snášely vždy, když jsem si troufla třeba jen špitnout. Do obličeje ne, tam mne netloukl, abych nazítří mohla do práce, ale jinak kamkoliv po těle. Tehdy jsem přestala nosit sukně, protože moje nohy byly samá modřina, a naopak nosila dlouhé rukávy a uzavřené halenky a svetříky. Ovšem nejhorší byly jeho vzteklé výlety za kamarády, u kterých jednu, dvě noci po takové hádce prochlastal a prospal, zatímco já se mohla strachy zbláznit, kde mám manžela. A když jsem zašla za mámou, abych si vylila srdce, dostala jsem ještě nášup, že si mám vážit manžela, co mi postavil dům a stará se o mě. A přitom jsem vydělávala v rodině prakticky jenom já, ale na něj bylo všechno napsáno. Super rafinovaný teror.

Sebehorší teror se ženská naučí snášet, když jí nic jiného nezbývá, a nejen to, ale i oplácet. Malým finančním trikem jsem se naučila ulívat si celkem pěkné peníze abych byla nezávislá a mohla se mstít. Nevěrami. To byla sladká pomsta a já jsem si zařídila koutek v jenom hotýlku, kde jsem mohla v skrytu posedět se svým milencem a pak si jej eventuálně i odvést nahoru. Tak moc těch milenců zase nebylo, ale na slušné skóre to dalo a o jejich odbývání jsem se starat nemusela. Stačilo je seznámit s manželem a prchli sami. Stejně za moc nestáli a výměnou bych si nepomohla. Vždyť lepší známé zlo než neznámé cosi, které se může vyvinout v bůhví co. Manžel se sice čas od času dozvěděl o mých nevěrách, ale kromě obvyklé bitky, kterou bych si slízla tak či tak, to nijak dál neřešil, protože se bál zůstat sám. Jak by se asi beze mne uživil? Armáda už o něj nestála. nic jiného neuměl a do fabriky se mu nechtělo. Tomu se říká skrytá rovnováha sil. Na tu jsem se spoléhala.

* - 3 - *

Až jednou, bylo už na ženskou dost pozdě, ostatně na chlapa taky, se objevil chlapík, přes pokročilý věk dost hezký a sošný, který mi to poprvé v životě udělal opravdu pořádně. Jazykem a rovnou třikrát. Bylo to fakt poprvé a bylo mi  už 40+, tak se nedivte, že jsem ztratila hlavu a zabouchla se do něj. Navíc byl i rozvedený a něžný, neměl vůbec žádné násilnické sklony jako druzí chlapi, ani ze mne netahal prachy jako manžel a ostatní mnozí, tak jsem jej po několika zkouškách zařadila do kategorie 1A a začala s ním žít. Neobešlo se to bez násilností ze stany mého manžela, který se ve všem spoléhal na pěsti svoje a svých kamarádů, ale ten můj 1A se nedal. Při první bitce neztratil ani nervy ani glanc a napodruhé tomu mému volovi ukázal, že má na něj nachystanou ocelovou tyčku od jednoruční činky a ten můj zbabělec hned couvl. Takové riziko nechtěl podstoupit.

Nechala jsem dům domem, děti byly už dospělé a táty měly plné zuby zrovna jako já, tak jsem od muže odešla, podala návrh na rozvod, pronajali jsme si byt a začali spolu žít. Bylo to krásné. Až tak krásné, že jsem si začala plnit svá přání, ta sexuální i ta ostatní. Například jsem také poprvé v životě si mohla troufnout ječet na mužského, aniž bych se musela obávat jeho ran a kopanců.

To je pocit, kam se hrabe sex na pořádnou hádku!

Tak jsem si to užívala, že jsem to přehnala a přehlédla, že ztrácí nejen nervy, ale i chuť se mnou vůbec žít. Nebil mě, to nikdy, ale po třech letech, kdy bezvýsledně vyzkoušel všechny možné způsoby jak se se mnou nějak rozumně domluvit, práskl do bot. Můj jekot každý druhý, třetí den klidně až do rána, i když prokládaný perfektním sexem, prostě nedal. Ještě jsme to nějakou chvíli táhli distančně, ale ani to nedělalo dobrotu. Můj jekot a drobné naschvály ho odháněly dál.

K manželovi jsem se nevrátila, za to mi nestál. Mám další, mladší chlapy, dokonce mladší než jsem já. I když taková paráda jako s tím jazykem to není, i tak je to příjemné a vzrušující rajtovat na mladém mase. A když se zadaří, zakřičím si rozkoší i teď. Jen si dávám pozor na svou hubu. Udělat občas kravál, to ano, to si klidně troufnu, ale s mírou a ne moc často.

Když svůj život hodnotím s odstupem musím říci, že má pozdní vzpoura, rozvod a vše, co následovalo, mělo rozhodně cenu. Fakt to stálo za tu půlku baráku. I když vlastně bylo už pozdě, i tak ta pěkná léta, která následovala, mi vynahradila to dlouhé strádání. Jen kdybych toho mého 1A potkala dřív! Ale nebylo nám přáno a on za to nemohl. Ani já. Utekla bych s ním i s malými dětmi na krku.

Vlastně si říkám, že jsem se měla pochlapit a odejít od manžela mnohem dřív, klidně sama a bez ohledu na cokoliv, už po první facce. Ušetřila bych si strádání i spoustu času. A užila bych si mnohem víc, třeba i bez mého 1A.

* - KONEC - *

Knížky vydavatelství VRAM - info viz www.vram.cz

Vlastní spotřeba důchodců tvoří nemalou část naší HDP. Neškudlete proto na jejich penzích, škudlíte na sobě!