Pošta: babocka@vram.cz
Vyšlo 17. 9. 2021
Vychází na
LICHÉ
týdny
Korektní zobrazení je možné jen na PC. Kontakt na bloggera nasenoviny@vram.cz.

Nemrava

yla to krásná dívka, krásná ve tváři i tělem, věděla to o sobě a na svou krásu byla pyšná. A pro tu pýchu se oblékala vyzývavě, těsný top i sukně či kalhoty, prostřihy a výstřihy rafinovaně odhalující spíše trochu více než méně, rafinované prádlo rafinovaně tu a tam vykukující, rafinované účesy i líčení. A k tomu pózy a pohyby těla, dávající vyniknout i tomu, co seberafinovanější oděv ukázat nedokáže. Nebyla žádná puťka, ale královna mužských snů a přání, královna, která svou krásu rozdávala plnými hrstmi, ale jen odtud potud. Prodejnou děvkou být nezamýšlela a nechtěla.

Hlídala si pečlivě svou pověst i svou nezávislost, protože už poznala, kam ji dovede láska bohatých a mocných mužů, láska, které se tak snadno podléhá. Do klece, sice zlaté, ale těsné a ve všem omezující. Být krásným doplňkem nebo spíše šperkem zdobícím a zdůrazňujícím úspěch svého vlastníka, úspěch po stránce finanční i sexuální. Nechtěla být ukazována a obdivována při zřídkavých společenských akcích načančaná do drahých rób a ověnčená šperky zdůrazňujícími vše, co si může onen muž dopřát, a pak uskladněna v procovské vile v teplácích a tričku před puštěnou telkou. Takový život nebyl nic pro ni.

Líbilo by se jí být modelkou či manekýnkou, na herečku neměla talent, ale příležitosti jaksi nedocházely. Nebo spíše docházely, ale byly to příležitosti k nechutnému a levnému sexu zabalené do chimérických a nekonkrétních slibů na vysněnou kariéru. „Slečno, dostanu vás na světově proslulá mola a před ty nejvěhlasnější fotografy, když mi budete po vůli,“ takhle to sice nikdo z nich neformuloval, ale zamýšleli to tak a jednali podle toho. Ve výsledku by byla prodejnou děvkou.

Právě chtěla jet vlakem na nějaký casting či co a čekala na nástupišti, když ho uviděla. Celkem pohledný mladík ve slušivém outfitu, ale čuměl na ni úplně nechutně a rukou v kapse dělal cosi, co ani nechtěla domýšlet. Něco, co se jí přes veškerou vyzývavost nestávalo. Možná proto, že sockou, tedy veřejnou dopravou, nejezdívala. Ale tentokrát ji její věrný odvozce zklamal a s termínem castingu se nedalo nic dělat.

Vrhla na mladíka zničující pohled a otočila se k němu zády, ale nepomohlo to. Naopak. Mladík nastoupil do odstaveného vlaku na protější koleji, který tam čekal na pozdější využití, a stoje u okna si spustil kalhoty i spodky a otevřeně se začal ukájet. Nebo to aspoň jednoznačně naznačoval. Znovu se otočila a k její úlevě na opačné nástupiště právě přijel její vlak. Nastoupila do něj, našla si prázdné kupé a umanutě hleděla na druhou stranu. Domnívala se, že má otrapu z krku. Jenže hned, jakmile se vlak rozjel, se otevřely dveře kupé a ten mladík vešel dovnitř. Sedl si vedle ní a rovnou se po ní začal sápat. Najednou měla jeho ulepené ruce všude po těle a jeho zrychlený dech jí funěl do ucha. No hnus, hnus na třetí!

Vytrhla se mu a v panice prchla z kupé. Raději zašla do jiného vagonu a vtlačila se mezi prosté lidi cestujícími za svými všedními povinnostmi, kam za ní nemohl. Sice nemohl, ale stoupl si do chodbičky a ruku si zase strčil do kapsy. Vypadalo to, že se jej nezbaví. Veškerá chuť jet na casting ji přešla. Bylo jí jasné, že po takovém zážitku rozhodně nezazáří a ona zazářit potřebovala. Tak na příští zastávce vystoupila a rovnou zašla na tamní policii, stále sledována oním otrapou. Neměla náladu cestovat sem a tam s tím chlapem za zády. Chtěla se jej definitivně zbavit. Shodou náhod tam narazila na Ronku.

„Už jsem tady zažila leccos, ale chlapa s ptákem v ruce ještě ne,“ zasmála se Ronka a povzbudivě se na ni usmála. „Víte, jste moc krásná žena, dáváte to najevo a jistí chlapi, nemající dostatek sebevědomí, si tento nedostatek takto kompenzují. Komplex méněcennosti je odborný termín. Jsou to ubožáci. Ukažte mi ho,“ zašla Ronka k oknu a nepozorovaně vykoukla. „No jo, jasný případ už od pohledu. Na takové platí jedno. Být ženou, sexuální predátorkou, před kterou v panice prchnou. Jedné mé známé se stalo něco ještě horšího,“ dala se do vyprávění.

„Vracela se pozdě v noci z nějaké diskotéky, když na zastávce ji začal obtěžovat podnapilý chlap. Vypadalo to, že ji chce zatáhnout kamsi do průjezdu a tam ji znásilnit,“ pustila se Ronka do vaření kávy pro obě. „Čekal, že ona propadne panice, začne volat o pomoc nebo prosit o milost a on si to celé užije ještě mnohem víc. Užije si sex se zoufalou, bezmocnou ženou. Ale to se spletl. Ona se nezalekla, ani nevypískla, ale otočila se k němu a s úsměvem řekla: >To se mi hodí, právě mám chuť taky. Ale napřed mi ho ukaž, nemám náladu na nějaký šmejrátko!< a chlap se obrátil a zbaběle utekl.“

„Víš, já na policejní škole učím policistky obraně a sebeobraně,“ pokračovala Ronka. „Mám tam takový kurz bojových umění. Ale holkám říkám, že nejúčinnější obranou je obrátit útočníka na útěk vhodnou větou bez použití násilí. No a toto je právě náš případ. Víš co, pojď se mnou,“ a obě vyšly na ulici, kde ten otrapa stále postával s rukou v kapse. „Mladý muži, pojďte s námi dovnitř,“ vyzvala jej Ronka s úsměvem. „Rády bychom se podívaly na ten váš poklad, který před námi ukrýváte.“ „Obě bychom se rády koukly na něco nového, velkého a výkonného,“ doplnila ji kráska, která najednou získala odvahu a sebedůvěru a také se vyzývavě usmála.

No a chlapík vzal nohy na ramena a už se před ní nikdy neukázal. „Tak se na ně musí,“ smála se Ronka, když jí kráska po čase referovala, jak to celé dopadlo. „Ale víš, co máš udělat, kdyby ani po tvé agresi nepřestal, ne? Přijdeš k němu blíž, řekneš >S dovolením,< a chytneš ho za to jeho nádobíčko a pořádně zmáčkneš. Pak bude jak beránek. Já to nikdy nezažila, ale v literatuře se tvrdí, že jedna žena takto přivedla chlapa až na policejní stanici. Držela ho pořád za ten jeho vercajk a když se cukal, zmáčkla ho ještě víc!“ a obě ženy se rozesmály asi tak, jako tehdy policisté na té stanici.

NOVINKA

PŘÍPADY PRO HARLEYKU

DRUHÁ KNIHA

Někteří hrdinové knižních příběhů mají to štěstí, že si je oblíbí jak autor, který o nich píše další a další historie, tak čtenáři, kteří si o nich rádi dál a dál čtou. To se stalo i Ronce a Jarkovi, hrdinům „Případů pro harleyku,“ o kterých vznikla již druhá kniha o třech dílech. Zase třikrát sedm případů, tentokrát vyprávěných jinou formou, to abych nerozmělňoval již napsané, ale se stejným časovým postupem – za svobodna, rané manželství, kompletní rodina. Ale hlavně s týmiž charakterovými vlastnostmi: empatií, lidskostí a dobrou vůlí všude tam, kde to situace umožní.

Knihu získáte výhradně na www.vram.cz, kde je pro vás připravena i zajímavá sleva. Potěšte se!